09.11.2017

Historie - Jiří Vávra

N o v á P a k a - 9. 11. 2017

Jiří Vávra - hokejový brankář

Jiří Vávra zemřel v pátek 3. března 2017. S tichými a hezkými vzpomínkami jsme s Jirkou stále.

Jirka se narodil 9. května 1928 v Nové Pace, kde strávil celý svůj život. V dětství často pobýval na jižní Moravě, kam se celý svůj život rád vracel. V mládí se Jirka věnoval všem dostupným sportům - atletice, kopané, lednímu hokeji a dalším.

Po měšťanské škole odešel do Pardubic na střední průmyslovou školu. Zde se hrál i ragby. V Nové Pace hájil barvy hokejového týmu na nejdůležitějším brankářském postu. Se svým mladším kamarádem Josef Brukem, rodákem z Heřmanic, konzultoval nové trendy v brankářském řemesle. Josef byl totiž brankářem extraligového Litvínova, a tudíž měl nejnovější vědomosti. Jirka s hokejovým týmem prožil dlouhá léta. Jako dítě pamatoval první ledovou plochu u letního stadionu. A následnou u starého fotbalového hřiště poblíž dnešní zimní haly. Tam prožil mnoho utkání a těšil se velkým návštěvám. Tenkrát nebyla nouze o tisícovou návštěvu. Na derby s Lázněmi Bělohrad byly takové návštěvy normální.

Další působení hokejového týmu bylo u trati, nedaleko dnešního Lidlu. Na stavbě tohoto nového kluziště se Jirka podílel. Tenkrát bylo zvykem, že místní továrny se staraly o sportovní kluby. Jedna si vzala fotbal, ZPA Nová Paka, a druhá lední hokej, a to byla Velveta Nová Paka, kde byl Jirka technikem. Z této pozice udělal vše, co bylo možné, aby lední hokej měl v Nové Pace lepší zázemí. A tak se budovalo. V truhlárně se udělaly mantinely, střídací lavice. Hokejisté stloukli z prken zázemí, šatny, sklad a trestné lavice. Někdo udělal měřicí hodiny. Elektrikáři namontovali moderní osvětlení. Ale plocha byla pouze přírodní, a tak nezbývalo než čekat na příhodné podmínky a to se pak vyráželo i za nocí šlapat sníh a prolévat jej vodou a zase šlapat, aby se uhladil a zpevnil a pak zase a zase prolévat vodou než byla plocha přizpůsobená bruslím. Když přišla obleva, na led se nikdo nepouštěl, aby se práce nezničila a v dalších mrazech se mohlo co nejrychleji znovu hrát. V těch dobách Jirka stále nastupoval v brance a pro stále tvrdší střely mu na tvářích přibývalo šrámů a jizev. Vytvořil po vzoru kanadských brankářů úplně novou ochranu obličeje. Byla jednou z prvních v našich zemích a dnes je uchovávána v soukromém muzeu Dominika Haška, kterému ji věnoval výměnou za vítěznou brankářskou hůl Stanley Cupu Detroit Red Wings. Na novém kluzišti u trati se Jirka také podílel trenérskou prací s mládeží. Udělal velký nábor. Do klubu přišlo tenkrát mnoho chlapců. Vytvořily se kategorie žáků a dorostenců. Nakoupila se výstroj a řešilo se, kde a jak vytvořit zázemí. To nakonec našel Jirka přes silnici, v ubytovně Velvety. Tam se chodili žáci převlékat.

Jirka organizoval žáky přes školní rozhlas. Poprosil ředitele základní školy, aby žáky rozhlasem svolal na termín k odjezdu na utkání či turnaj. Tu do Kopidlna, tu do Chomutic, Rovenska, Lázní Bělohradu a ostatních okolních obcí. Kluci se pak mezi sebou ve škole domluvili, kdo pojede a Jirka čekal na smluveném místě odjezdu se „starým“ Josefem Antošem, který nastartoval sokolský autobus, tzv. hurvajse, a už se jelo. Do autobusu tu a tam táhlo z venku, nebo kouřilo topení, to žáci raději vystrkovali hlavy ven, aby se neotrávili, ale jelo se a hrálo. Možná, že měl Jirka prsty i v nákupu tohoto stroje.

Jenže přišel požár v červenci roku 1975. Jirka byl zrovna na putovním vodáckém táboře na Lužnici. Ten také organizoval. Po návratu již zbyl pouze popel a olověné odlitky vodního hydrantu a podobné výjevy. Už před touto hokejovou „katastrofou“ Jirka spřádal plány výstavby nového zimního stadionu s umělou ledovou plochou. Ze známostí už měl projekt z pražských „teskáčů“. To byl závod na výrobu tesaných dřevěných obloukových konstrukcí. S Josefem Brukem plánoval montáž umělého chlazení po vzoru litvínovského stadionu. A s Mirkem Ponerem, hráčem Pardubic a novopackým rodákem, další podrobnosti stavby nového zimáku. Jenže doba normalizace a pětiletých politických plánů brzdila tyto snahy lépe než tzv. stalinec, nezničitelný buldozer sovětské válečné výroby. Až přišlo z totální beznaděje nevídané rozhodnutí. Novopacké hokejové hnutí sestavilo dopis prezidentské kanceláři se stížností na místní politické vedení města Nová Paka. Na tom základě se k překvapení všech dostala výstavba umělé ledové plochy do dalšího pětiletého programu Komunistické strany Československa.

A tak někdy v roce 1985 započala na dnešním místě stavba nynější zimní haly. Až po dalších dlouhých pěti letech byla plocha otevřena. Tehdy bez širokého zázemí, zastřešení, tribun, restaurace, ubytovny a dalšího zázemí. Při stavbě byl Jirka nápomocen mnoha krokům. Po sametové revoluci (1989) se stal Jirka tajemníkem Městského úřadu Nová Paka. Hokejistům byl stále nápomocen. Vytáhl plány nekonečné stavby a začalo se rychle s dalšími pracemi. Oříškem byla instalace trubek rozvádějících chladivo pod ledovou plochou. Dle plánů a nadšení se povedlo vyrobit letovací přípravky na spojování polyetylénu. Dnes běžné, ale tenkrát nedostupné. Jirka vytáhl rozpočet. Hokejisté dali dohromady partu. Stanovila se cena za práci a po dokončeném díle byla hokejistům vyplacena odměna dle tabulek. Ze získaných prostředků se zakrátko začala stavět nynější restaurace. Pak se Jirka nakrátko odmlčel. Věnoval se rodinnému majetku. Přebíral „znárodněné“ nemovitosti a rozšiřoval svoji firmu Aku Vávra. A přinesl základní zázemí nynější velké novopacké firmě ENIKA. Přesto Jirka byl myšlenkami i s hokejem. Doma si tak trochu pro sebe zřizoval své soukromé muzeum svého života a to hlavně ze svých mimopracovních a rodinných aktivit. Dnes zde najdeme široké dokumentace vodáckých táborů, lehké atletiky, kopané a také ledního hokeje. U Jirky jsme nejednou byli. Měli jsme v jeho muzeu i trenérské schůzky či zde zasedal i okresní sportovní výbor. Vždy nám u Jirky bylo vlídně a příjemně. Ke všem se choval vstřícně a láskyplně. Za každou návštěvu byl neskonale rád a vždy nás čekal již před branou a vyhlížel i toho posledního opozdilce.

Jirka zároveň navštěvoval všechny významné akce novopackého hokeje. Na výročních schůzích bez přikrášlování sděloval vzpomínky z historie. Vzpomínal na tristní výstroje hráčů a brankářů zvlášť. Na zajímavé duely, zážitky, výhry i prohry. Setkával se s kamarádem z dětství s Josefem Brukem a jeho nejslavnějším svěřencem Dominikem Haškem. Navštěvoval utkání a tu a tam i přijel mimo utkání jen tak do kanceláře zimáku na přátelské a velmi příjemné posezení.

Jirka navíc velice dobře uměl člověka potěšit, uměl zcela přesně vyjádřit podporu konání a s nadhledem jemu vlastním dovedl člověka podnítit správným směrem a poradit v překonávání překážek a problémů.

Jirka byl na zimním stadionu na svém posledním utkání v pátek 25. listopadu 2016, kdy Nová Paka zvítězila v samostatných nájezdech s Náchodem 4 : 3.

Šťastného jsme Jirku naposledy viděli na vyhlášení nejlepších sportovců Novopacka ve čtvrtek 15. prosince 2016 v aule novopackého gymnázia. Dva dny na to přišla těžká nemoc, které podlehl po dlouhém a pokorném boji v pátek dne 3. března 2017.

Jirkovi s pokorou a vzácně silnou vzpomínkou za vše moc a moc děkujeme. Byl to vzácný člověk se srdcem na dlani pro každého.

Hlavní partneři
Hlavní partneři
Hlavní partneři